Můj příběh
Rakovina mi převrátila život naruby. Všechno, co jsem znala, se změnilo. Ale právě v těch nejtěžších chvílích mi focení a cestování pomohly najít ztracenou rovnováhu - vyčistit si hlavu, uklidnit duši a najít sílu jít dál.
Každá fotografie, kterou vytvořím, je víc než jen obraz. Je to příběh o tom, jak mě tahle životní zkouška naučila dívat se na svět jinýma očima - s hlubším respektem, větší vděčností a vášní pro každý nový den.
Jak to všechno začalo, aneb jak jsem se dostala k focení...
Na základní škole, když jsem byla ještě malá, jsem si od mamky půjčovala její foťák. Co mi přišlo alespoň trošku zajímavé, hned jsem to vyfotila. A dřív to nebylo jako dnes, že uděláte tisíc fotek, a pak devět set smažete, protože nestojí za nic. Fotila jsem na kinofilm s třiceti šesti snímky a čekala, kolik snímku mi vyjde. A když vyšly, byly to krásné, černobílé fotečky 🙂
Dětským blbnutím s foťákem to ale neskončilo...
Když jsem se na konci základky rozhodovala o svém budoucím povolání, zvažovala jsem, zda být fotografkou, nebo kadeřnicí. Bohužel se ale ten ročník škola pro fotografy neotevřela, a tak jsem zvolila druhou možnost. I tam mě to moc bavilo a celé studium jsem si užívala. Jen co se týče dosaženého vzdělání, chtěla jsem i maturitu, a tak jsem se rozhodla jít na ekonomickou nástavbu.
Vášně, které mi přinesla Praha...
Po maturitě mě už pak doma nic nedrželo, a tak jsem šla pracovat ve svém oboru do Prahy. Prahu mimochodem miluji, a miluji svoji práci. Kontakt se spoustou skvělých lidí můj život neskutečně obohacuje, a to vše mě drží v mnoha životních zkouškách nad vodou.
Focení je má vášeň, která mi ten život také obohacuje, ale úplně jiným způsobem. Je to úžasný detox pro mozek i duši. Fotografie, které udělám, nejsou jen obrazem míst, které jsem navštívila. Jsou i příběhem toho, co jsem v dané momenty prožívala, čím jsem procházela a jak jsem se cítila... Z každé své fotografie vnímám, že život je krásný a že si zaslouží být prožitý do posledního okamžiku.
... a tak jsem se začala učit práci s fotografií...
A proto, když jsem přišla do Prahy, otevřely se mi v tomto směru zcela nové obzory. Naskytla se mi možnost navštěvovat kurzy fotografie a focení pro dospělé. Byl to takový fotoklub, kde jsme se učili fotit, manuálně nastavovat fotoaparát, a poté jsme si ve fotokomoře mohli sami vyvolat své fotky - jak jinak než černobílé 🙂 To pro mě byl úplně nový svět. A co si budeme povídat - když vidím, jak je dnes snadné nechat si vyvolat nespočet fotek v drogerii na počkání - tak myslím, že by to byl úplně nový svět pro více lidí 🙂
